Smutná smrt
Je noc,ticho slýchávám,
Jen noc,ruku podávám.
Jsou stíny kterých se bojíš,
jsou věci které nesmíš.
Je věc na světě strašně tajná,
jako hrady světa starobájná.
Smrt,tou věcí jistě je,
zde konči všechny naděje.
Pocity i touhy vaše,
rozplynou se v vzpomínky.
Pak vaše skuky tělo váže,
chceš být v náruč maminky.
Pozdě je už tělo tvé dusí,
v hlíně tělo rozkládá,
Tvé zlé skutky smazat musí,
tohle je tvá odplata.
Bádáš temnotou,
bádáš jinými světy,
dusíš se světa prázdnotou,
neslysíš lidské věty.
A je to jako past,
ma lidské životy,
pro zlo je to slast,
jsi v zajetí nicoty.